Cestování

Všechno to začalo potřebou splnit si jeden dávný sen z dětství, který jsem v sobě roky úspěšně potlačoval. Co se ale stalo, že mu najednou bylo dopřáno více prostoru než dřív? Důvodů bylo určitě několik:

1. K moři jezdili léta jiní, jen já nikoliv, deprimace bývá silný stimul. Když už jsem mohl a také začal konečně i já, bylo to rok co rok Chorvatsko, země nádherná, přírodními krásami přeplněná, leč mým skrytým tropickým choutkám nedostačující.

2. Když se nahromadí nespokojenost v některé oblasti lidského snažení, člověk si tu svoji marnost potřebuje kompenzovat splněním jiného cíle, nejsem výjimkou, a tak jsem si osobní dlouhodobé prohry potřeboval prokazatelně vynahradit.

3. Přečetl jsem si ve správný čas Alchymistu Paula Coelha a uvěřil, že když po něčem opravdu toužíte, celý vesmír začne pracovat pro vás, aby vám pomohl vyplnit váš životní příběh. Víra je mocná zbraň. Když jsem si pak ještě na doporučení jedné velmi moudré kolegyně přečetl i Pátou horu, nebylo cesty zpět.

První moje cesta za oceán nebyla ani v nejmenším hrdinským, anebo chcete-li spíš nezodpovědným, krokem do neznáma, ale ve skutečnosti bezpečnou návštěvou početného klanu naší rodiny, větve potomků babiččina bratra, jež se po všelikých strastech a zemích prochozených, usadil v tropické kolébce kávy, ananasu a banánů, Kostarice. Jediným nebezpečím a hlavní překážkou mi tedy mohly být přesudky, to hluboce zakořeněné přesvědčení, že na mne nikdo není zvědav. Leč košile toho střihu už byla značně narušena rzí a tehdy jsem to tabu porušil. A dobře mi tak. Obzory se mi otevřely a já narazil. Zjistil jsem, že chatovat nebo číst anglické texty není totéž, jako mluvit s rodilými mluvčími, nebo podobnými zoufalci dva měsíce o všem, co je třeba - zkušenost k nezaplacení. Jak to ale nakonec vše dopadlo? Inu, zvědavi na mne byli, já za ty roky zvědavostí také řádně načichl a z těch dvou měsíců se staly nejdůležitější měsíce mého života!